OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací


Vendula Hopjáková absolvovala svůj první závod na snowboardu ve třinácti letech. „Dostala jsem se k tomu úplnou náhodou. Byla totiž Olympiáda děti a mládeže ČR. Za každý kraj tam závodili děti a za Olomoucký kraj nikoho neměli. Známý se znal s pánem, který někoho hledal za náš kraj a tak mě doporučil, že jsem střevo. A jelikož jsem se tam dostala na stupně vítězů, tak jsem zjistila, že bych v tom mohla pokračovat. Dál jsem se dostala přes reprezentační trenéry,“poukazuje na své začátky.  

Přípravu musela odložit

Svoji přípravu musela závodnice z Loštic o pár měsíců přesunout. „Byla jsem na operaci a to už 3x. Bohužel u nás když se padá, tak to většinou dost bolí. Letos jsem podstoupila největší zákrok a tak celá rekonvalescence trvala a trvá. Na rehabilitace chodím pořad a pořad mě rameno bolí,“ poukazuje na své problémy z konce sezóny a začátku přípravy. „Naštěstí operace proběhla dobře a pan Frei mě odoperoval skvěle.“ Když tým trénoval na nadcházející sezónu, Vendula ležela v nemocnici a čekala na operaci. Nyní se snaží dohnat tým a o to je to větší výzva pro ni, aby se dostala co nejdříve zpátky.

Po prvních týdnech přípravy se zatím cítí skvěle a možná i nejlépe a to i přes to, že za

tím nemá sílu. Letos měla největší pauzu od ježdění – půl roku. „Myslím, že je dobře, že jsem na sníh nejela dřív, i když možnost jet dřív na soustředění byla. Nechali jsme mě s trenéry v klidu a bylo to dobrý rozhodnutí,“ pochvaluje si cestu po zranění.



Poprvé se na sníh dostala ve švýcarském Saas Fee, kde pro ni i celý tým byla k dispozici celá trať. „Já už trénovala v trati a šlo to rychle. Jindy je první soustředění jen rozjezdovací, kdy jezdíme po sjezdovce a jezdíme oblouky a připomínáme si základy ježdění,“ upozorňuje na obvyklejší starty přípravy na sněhu. Po zastávce ve Švýácarsku se přesunuli na deset dní do Stelvia, kam jezdí několikrát za rok a letos tam byli třikrát. V listopadu trénoval celý tým v Pitztale a poslední zastávkou v přípravě bylo Finsko.


„Vrcholem letošní sezóny jsou světové poháry. Letos nemáme Mistrovství světa, takže je to taková pohodovější sezóna. Příští rok totiž máme Mistrovství světa a další rok jsou Olympijské hry,“ nastiňuje profil sezóny.

„A jak se těším? To je naprosto zbytečná otázka (směje se), těším se strašně moc.“ Nejvíce se těší do Cervinie a do Feldbergu. Právě do druhé zmiňované destinace by ji měli přijet podpořit i rodiče. 

První závod ji čeká již 13. prosince, ale aby se mohla do něj kvalifikovat, musí si vyjet místo v kvalifikaci.

Ta se jede 11. prosince.

Z minulé sezóny má smíšené pocity

V minulé sezóně se třiadvacetiletá Hopjáková připravovala na nejdůležitější závod a to bylo Mistrovstvé světa v Americe, ale bohužel nedokázala pracovat se svým strachem. „Závod bohužel nedopadl podle našich představ, na co jsem měla natrénováno. Takže z téhle stránky to bylo špatný,“ zkritizovala svoji účast na mistrovství.

Na druhou stranu může být spokojená. V každém závodě se dokázala kvalifikovat do hlavního závod. Dokázala se držet s těmi nejlepšími a celkově skončila na 18.místě ve Světovém poháru, což ji velmi těšilo, „V celkovým poradí světového poháru jsem se taky umístila nejlíp, takže výsledkově jsem spokojená,“ rozplývá se nad umístěním v prestižním seriálu závodů.


Na olympíjských hrách se ji moc nedařilo a v hlavním závodě ve vyřazovací fázi nezvládla jednu z klopenek a skončila stejně jako její reprezentační kolegyně o berlích. Mohla být alespoň u bronzové radosti Evy Samkové. „Olympijské hry jsou pro mě velký téma a pořad hodně emocionální. Prožila jsem tam jak krásné chvíle, tak i ty nejhorší. Probrečený dny a strach závodit mě dostal do stavu kdy jsem sama o sobě pochybovala a po závodech jsem šla za jedním z mých trenérů a řekla jsem mu, že s tím asi končím, že tohle nemám zapotřebí, ale že si to ještě promyslím. Naštěstí čas spojeny s mým zraněním mi ukázalo,

že se mi po tom všem stýská a že to ještě jednou zkusím,“ hodnotí Vendula Hopjáková stinnou stránku her v Koreji.

Olympijské hry pro ni byli i přes tyto komplikace něco nezapomenutelného. „Pamatuji si jak jsem první den šla do jídelny a já vůbec nemluvila, což je u mě hodně divny, (Nemluvím jen na závodech, když se bojím a nebo když jsem z něčeho vykulená)protože vedle mě byli lidi jak Lindsay Vonn, Shaun White a jiné legendy a z toho jsem absolutně nechápala co já tam dělám,“ vzpomíná na své zážitky.